Mix všeho možného :-)

Moje povídka

12. března 2011 v 11:13 | Simpsons&Hp maniac |  Moje povídky
Připravila jsem si pro vás povídku kterou jsem napsala.Prosím komentujte,potřebuju vaše názory.

1.kapitola-Nehoda
Dnes jsem měla mizerný den.Za prvý:příšerně jsem se ztrapnila před svým klukem snů,za druhý:moje nejlepší kámoška se se mnou ze záhadnýho důvodu přestala bavit a za třetí: teď jsem šla totálně promáčená a špinavá cestou která vypadala příšerně. S myšlenkami někde mimo jsem začala přecházet silnici a najednou se ze zatáčky vynořilo auto,které vypadalo že nezastaví.Chystala jsem se uhnout,ale moje nohy jako by přimrzly na místě.Chtěla jsem je uvést do pohybu,ale už jsem to nestihla.Auto do mě plnou rychlostí narazilo…
Probudila jsem se v záhadné místnosti.Byla poměrně malá s bíle vymalovanýma stěnama,v rohu byl dřevěný stoleček se starou plastovou židlí.Já ležela na modré a nepohodlné posteli vedle které byli různé přistroje.Na posteli seděla asi tak třicetiletá žena,která najednou vykřikla:"Zlato!Ty ses probudila!Musím hned zavolat doktora."Cože?Doktora?Já jsem byla v nemocnici?Ale co se mi stalo?uvažovala jsem.Najednou jsem si uvědomila dost důležitou věc-že bych se měla zeptat té ženy kdo je a co tady dělá."Kdo jste?"zachraplala jsem.Ženě zmizel úsměv z tváře."Copak ty mě nepoznáváš?"zeptala se mě.Zavrtěla jsem hlavou."Já jsem tvoje matka,"vypadlo z ženy,která se rozbečela.Do pokoje přiběhl doktor se sestřičkou."Á,Jennifer Stevensová,"řekl doktor,"Jak se cítíš?".Začala jsem si uvědomovat palčivou bolest hlavy.A kdo je Jennifer Stevensová?Nemohla jsem si na nic vzpomenout.Pokusila jsem se zvednout,ale nezvládla jsem to.Nešlo mi pohnout s nohama." Co je to se mnou?"zeptala jsem se."Máš velmi poškozenou páteř a silný otřes mozku,"odpověděl doktor.Náhle ta neznámá žena se vzlykotem řekla:"V-vůbec si na mě n-nevzpomíná,doktore Johnesi!"a znovu se strašlivě rozbrečela."Nevzpomíná?Možná,že tím tvrdým pádem na hlavu,se způsobila ztráta paměti,budeme muset udělat ještě nějaká vyšetření abychom zjistili jestli je ta amnézie jen dočasná nebo dlouhodobá.Výsledky z rentgenu páteře by měli přijít asi tak za dva dny.Jennifer,je mi líto ale pokud rentgen špatně dopadne,je možné že už nikdy nebudeš chodit."Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.Všechno na mě vychrlil,že jsem byla v šoku.Já že možná už nikdy nebudu chodit?Bylo mi do breku,nevěděla jsem ani kdo jsem a ještě k tomu možná nikdy strávím zbytek života na vozíčku.Doktor se chystal odejít ale ve dveřích se zastavil a pověděl té neznámé ženě:"Paní Stevensová,vy byste mohla pomoct dceři tím,že byste jí přinesla nějaké rodinné fotografie,možná že by jí to pomohlo si na něco vzpomenout.Žena jenom přikývla a doktor se sestřičkou odešel.
Další den přišla máma i s mojí malou sestrou.Přinesla mi bonboniéru a nějaké rodinné album.Ukazovala mi různé fotky,ale žádná z tvářích na nich mi nebyla povědomá.Po chvíli jsem se zeptala:"Mohla byste,teda bys mi prosím povědět něco o mě a o vás?".Mámu moje otázka nepřekvapila."Takže",začala,"Jmenuješ se Jennifer Stevensová,je ti šestnáct a právě před nedávnem si nastoupila na gympl.Máš hrozně ráda italskou kuchyni a fialovou barvu.Hraješ tenis,plaveš,lyžuješ,bruslíš na kolečkových a zimních bruslí.Ještě jezdíš na kole a potápíš se.Prostě hodně sportuješ"usmála se na mě máma. Oplatila jsem jí úsměv. Začala jsem se cítit o hodně líp. Teď jsem totiž na jisto věděla,že máma mě bude podporovat a pomáhat mi."Pověs mi ještě něco o tobě a o tátovi a o sestře",pobídla jsem ji."No,začnu teda se mnou.Jmenuju se Jane Stevensová.Je mi třicetpět let,pracuju jako právnička a mám ráda zelenou barvu.Moje oblíbená jídla jsou lasagne a špagety na všechny způsoby.Tvůj otec se jmenuje Ted Roberts a když ti byly sotva dva roky tak od nás odešel a už jsem ho nikdy neviděla.Posílá mi jen na tebe alimenty."Máma se tvářila podrážděně když o něm mluvila."Tvoje sestra,"pokračovala máma,"se jmenuje Jessica Stevensová.Jsou jí tři roky a chodí do soukromé školky. Jessico,"oslovila ji,"pověz co máš ráda."Jessica se na mě usmála a spustila:"Mám tebe moc ráda."Chvilku jsem si myslela,že to říká Jane,ale pořád se na mě dívala jakoby čekala co na to řeknu."Já tě taky mám ráda nato že tě znám jenom chvilku,"řekla jsem jí.Rozzářeně se na mě usmála.Po nějaké chvíli museli máma s Jessicou odejít,protože už končila návštěvní doba.Večer jsem dostala vcelku nechutnou večeři - hrachovku s párkem.Ještě že dávají dezerty jinak bych šla spát s prázdným žaludkem.Lehla jsem si do postele a po chvíli jsem upadla do hlubokého spánku…

Diskuze:
1.Jak myslíte že to s Jenny dopadne?
2.Líbí?
3.Mám s povídkou pokračovat?
Prosím berte ohledy s hodnocením,je to má první povídka...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bessi♦ Bessi♦ | Web | 12. března 2011 v 11:36 | Reagovat

1.Doufám ,že dobře.
2.Moc :)
3.Jasně pokračuj :)
Má vzornou matku :D Moje vůbec neví mojí oblíbenou barvu :D:D

2 Bessi♦ Bessi♦ | Web | 12. března 2011 v 11:37 | Reagovat

Můj koment se objevil jako spam ;-) Pls zveřejni ho :-)

3 krevjezivot krevjezivot | Web | 23. září 2011 v 19:46 | Reagovat

1. Doufám, že nebude na vozíčku.
2. Líbí a moc. :-)  :-)
3. na 100% :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama